Třicítka na krku

• Začal jsem pracovat a pracuji dodnes. To je skvělé, pondělní rána mi nejsou protivná, protože vím, že si vydělávám nějaké prostředky.
• Dostal jsem se mezi dobré i špatné lidi naší české klubové hudební scény — to jsou velikánské zkušenosti, které nejde zaplatit penězi. Zažil jsem vzrůst a pád několika těles, kariér a přisírek.
• Naučil jsem se programovat a obsluhovat databáze alespoň na základní úrovni samouka. Administrace článků, koncertů, fotogalerií a návštěvních knih dnes pohánějí pár celkem pěkných webíků.
• Naučil jsem se fotit. Do dvaceti jsem měl aparát v ruce asi tak třikrát, po dvacítce jsem vystřídal čtyři vlastní, udělal jsem si jednu výstavku, naplnil desítky a desítky webových galerií z různých událostí. To mě baví, to budu dělat dál, nejspíš pořád jen tak pro sebe a pro pár známých.
• Takovou moc prima nemoc jsem si přežil, vynikající zkušenost.
• Dva-tři rozpadlé vztahy, to dá taky jednomu na pamětnou.
• Svezl jsem se na raftech, vyšlápl si dvouapůltisícovku, donutil se více či méně pravidelně plavat a vydržel u toho.
• Svoje vlastní bydlení jsem si obstaral — sice tím nejvíc nejobtížnějším způsobem, ale co by z toho jeden měl — že — kdyby pořád chodil jistými a vyšlapanými cestami.
• Skvělé umělce naživo jsem uzřel: Sting, Joe Satriani, Faith No More, Genesis, Peter Gabriel, to vše jsou fundamenty hudební kultury druhé poloviny dvacátého století, těžko říct, jestli se bude taková příležitost někdy opakovat. Dnes již fundamenty nevznikají.