Rekonstrukce bytu

„Jak se staví sen“ je takový pěkně idealistický název pořadu na rozzorové stanici TV Prima, tam to všecko vypadá krásně, stačí střihnout filmový pás a rázem je kus práce hotovo, na všechno je dost peněz. Prostě se postaví ten sen. Jak jsem ho stavěl já? Hmm.. skoro bych to přejmenoval na "Jak vypotit kýbl adrenalinu, nezbláznit se, nebýt trestně stíhaný za vraždu řemeslníka, kam zakopat jeho mrtvolu, a JAK HIML FAGOT NARVAT TU TRAVERZU NAD TY DVEŘE".
Abych měl i sám pro sebe sled událostí zapsaný, pokusím se zde zachytit časovou osu od prvopočáteční myšlenky se někam přestěhovat až do momentu, kdy postavím poprvé na čaj (čas T 0).

Hledání [ -28 měsíců]

Nastal moment řešení vlastního bydlení. Nikdo mě k němu nenutil, prostě jsem uznal, že by bylo vhodné, abych přestal strašit doma a pustil si do něčeho vlastního. Pronájem? Hloupost, to jsou peníze do kanálu. Finanční produkty jsou už dostupné, tak se podíváme, co je v nabídce. Má kritéria:

Projel jsem inzeráty na internetu a dostal depresi. Po měsíci jsem zopakoval, slevil z některých nároků, zvýšil horní finanční hranici, a dostal depresi. Po dalším měsíci jsem nahlédl, že na internetových serverech se objevují pouze předražené a pro mne nedostupné kusy, anebo tzv. „ležáky“, které nikdo nechce. Jako první jsem šel obhlédnout družstevní byt postavený přímo městem, který ovšem nebyl k mání pro mne, neboť nevlastním jinou nemovitost k zástavě a družstevním majetkem nelze při hypotéce ručit. Na shledanou, mezonetová novostavbo nabízená třemi realitkami pokaždé za jinou cenu.
Hned druhým tipem byla troska z inzerátu bez realitní kanceláře. Na fotkách bylo vidět akorát rozvalené torzo kuchyňské linky a pár detailů poválečně řešené (a od té doby zjevně neudržované) koupelny. Lokalita ale dobrá, cena rozhodně přijatelná. Proč to tedy neomrknout?
Jedno nedělní odpoledne jsem bez předchozích telefonátů či dotazů přímo na místo dojel, abych aspoň viděl, jak vypadá okolí, jestli někdo něco neví. Shodou okolností jsem ale natrefil takřka hned na majitele, který ochotně předvedl předmět nabídky. Dům relativně v pořádku, byt zmenšovaný z většího, suchý, teplý, s výhledem do jiného domu a březového háje. Avšak zcela neobyvatelný: rozklížená dřevěná okna, houpající se podlahy, uříznuté topení, zrezavělý bojler. Avšak stojící stěny to mělo, plyn už byl vyveden a čekal jen na svůj plynoměr, tak proč se do toho nepustit?? 

Dohoda s prodávajícím [ -24 měsíců]

Od startu hledání uplynuly asi 4 měsíce a v poměrně neutěšené situaci raketově rostoucích cen nemovitostí (za ty 4 měsíce poskočily o 150-200 tisíc do plusových hodnot) jsem už dále nechtěl čekat a hledat, takže jsem se pustil do vyjednávání. Inzerát byl prý jen pokus, jestli má byt nějakou cenu, ale je prý už zamluvený sousedem. Nevzdával jsem se a kladl jsem prodávajícímu na srdce, aby mi dal určitě vědět, kdyby stávající prodejní záměr nevyšel. Pánovi se situace rozležela v hlavě a začal se zájemci licitovat „kdo dá víc“. Nabídl jsem nejvíc, a i když mohl blufovat, pořád si myslím, že to byla cena úměrná:

Administrativa a realizace nákupu [ -22 měsíců]

Tato pasáž je děsně nudná a nic se při ní naštěstí nezvrtlo. Spolužačka vlastnící realitní kancelář velmi ochotně připravila všechny náležitosti a navedla mne krok za krokem ke všem potřebným úkonům, jež měly vést ke změně majitele bytové jednotky a souvisejících pozemků a zanesení zástavního práva ve prospěch České spořitelny, která mi poskytla finance.
Jelikož jsem byl při vyřizování půjčky (v tomto případě stavebního spoření s překlenovacím úvěrem ve výši 100% ceny nemovitosti) zcela sám a nehodlal jsem do závazku upsat nikoho jiného, vznikly následující požadavky ze strany věřitele (ČSAS):

Výše uvedené jsem splnil, šestnáct tisíckrát jsem se podepsal a do dvou měsíců se kýžené stalo: katastr mne zapsal jako nového majitele s tím, že zástavní právo zní na ČSAS.
Náklady: kolky na matrici, odhad u odhadce, flaška pro právníka na kontrolu smlouvy, poplatek za právní a administrativní služby realitce.
Bonus: pěkný baťoh od spořky, placatka kořalky ze zásob Spoření s liškou a vyřízené stavební povolení na plynofikaci bytu od původního majitele.

Destrukce [ -19 měsíců]

Po dlouhých úvahách nad stávajícími půdorysy byly vyškrtnuty přebývající příčky a zrušena nesmyslná zákoutí. Půjčovna nářadí ochotně zapůjčila desetikilové elektrické destrukční kladivo BOSCH a sranda mohla začít. Nutno podotknouti, ze tato fáze mi působila vzhledem k psychickému rozpoložení nebývalé potěšení a veškeré násilnické činnosti jsme zvládli s Tomem Hillem za jediný den včetně odvozu suti na povolenou soukromou skládku inertního materiálu.

Náklady: 400,- za sbíječku a 360,- za ekolikvidaci asfaltového lina
Bonus: člověk se fajn vyvzteká
Rozčarování: stavba není z cihel, ale pouze z 8 cm tlustých škvárových tvárnic
Sám jsem si: to zboural

Instalatéři [ -18 měsíců]

Dle předchozích referencí jsem oslovil (zde si to skutečně mohu dovolit) firmu Bohemia Malý, která se v Berouně zabývá topením, vodou, plynem. Dohoda i veškeré realizace probíhaly bez problémů, pružně a kreativně přistupovali k požadavkům, v první fázi splnili vše, co jsem si vymyslel. Výsledkem bylo hrubé vysekání rozvodů teplé/studené vody, plynu a odpadů, uložení potrubí. Smluvní kominík během jednoho dopoledne vyvložkoval komín nerezem pro odkouření plynového kotle a vybavil mne revizní zprávou kouřové cesty. No problem.

Náklady:  zatím 11 000,- za vyvložkování komínu

Elektrikáři [ -17 měsíců]

I zde jsem měl poměrně štěstí — mí známí kluci Boháčkovic na požádání učesali původní kabeláž (měď), rozvedli novou kabeláž na místa, která jsem si určil, zasekali do šliců, připravili rozvodné skříně, jističe. Práce na dva dny. Skvělá práce, JiPi elektro.

Náklady: zatím žádné

Okna [ -16 měsíců]

Ve věcech interiérových jsem oslovil větší firmu Apokork, která se sdruženě zabývá pod jednou střechou více činnostmi, má funkční termíny, smlouvy, osvědčené materiály a jasné postupy. A hlavně ochotné lidi. První tedy přišla na řadu po krátké dohodě plastová okna Vekra. Po dvou měsících výroby přišli dva borci , vybourali staré dřevěné trosky, zapěnovali a během jednoho dne bylo hotovo.

Náklady: 42 000,- za tři velká okna
Rozčarování: hodně se pracuje s montážní pěnou, která když se pouze přelepí tenkou vrstvou lepidla a štuku, tak se může propadat. Jako když šťouchnete do polystyrenu. Vyžaduje dodatečné drobné opravy.
Sám jsem si: zlikvidoval stará dřevěná okna — dřevo na podpal a sklo na skládku inertního materiálu

Zednické práce, obklady [ -16 měsíců]

Tak tady se rozhoduju, jestli veřejně zlynčovat nebo co vůbec provést s řemeslníky podobného typu. Neměl jsem bohužel po ruce nikoho osvědčeného, takže volba padla na prvního volného fachmana bez doporučení. Zpočátku byl ochotný, přinesl dokonce i smlouvu s penalizacemi a termíny, vše nasliboval, dohodli jsme se na dva měsíce prací. Placení probíhalo tak nějak všelijak, často chtěl zálohy, zpočátku v hodinové sazbě. V momentě, kdy se vyšplhaly náklady na práci na určitou hranici, jsme se dohodli, že končíme s hodinovkou a po dokončení doplatím nějakou smluvenou částku, přes kterou už se nepůjde. Až potud celkem dobré. Dva měsíce uběhly jako voda v kanále a byt stále v hrubé stavbě. Další dva měsíce lehárko, nahrubo vyštukováno. Další tři měsíce si příliš nevybavuju, v tom období se mi míhají před očima pouze myšlenky na vražedné zbraně a nějaké nekonečné výmluvy proč není ani po dvanáctém smluveném termínu hotovo. Šest měsíců po podepsání smlouvy dostal padáka a mohl si gratulovat, že nepřišel k fyzické újmě s trvalými následky. Nedá se říci, že by nic neudělal, práce bylo odvedeno dost, ale v neskutečně dlouhém čase a jak jsem později seznal — s dost bídným výsledkem (špatné pravé úhly, otočená dlaždice proti létům, nesprávně řešené obklady a lištování, nedokončené štukování, zeď dokulata atp). Náhrada nebyla možná, na sociálním případovi si nevezmete prostě nic.

V tu dobu už jsem dostal reference na jiného pracanta, se kterým jsem se dohodl na dokončení, které mělo zahrnovat zazdění vany, dokončení obkladů koupelny, začištění nových vstupních dveří, drobná vyspravení před malováním. Bohužel byl natolik zaneprázdněn jinými pracemi, že se ke mně dostal až po půl roce. A i potom velmi pospíchal, strávil pracemi třeba půl dne a už už aby byl pryč. Ano, pomohl mi, ale pouze s tím nejnutnějším, abych mohl pokračovat, do detailů se mu bohužel nechtělo a právě na těch detailech visí finální vzhled.
Příkladem budiž nevyřešené lištování obkladů, vana zazděná (postaru) pod obklad místo na obklad.

Třetí zedník byl doporučen po dokončení sádrokartonů a podlah. Už jsem potřeboval jen obložit půl druhého metru v koupelně, vyrobit sokly u podlahy a vyspravit a vyštukovat kousek komína. Do třetice všeho dobrého i zlého tihle kluci sice udělali moc pěkně zbytek obkladů, ale opět se vykašlali na nějaké řešení rohů lišt. Navíc štuk zase popraskal nad nepodloženou síťkou. GRRR!

Tato fáze mi přivodila bohužel tolik depresí a tolik se toho nepovedlo, že jsem skoro přestal mít chuť něco dokončovat a ještě v tom bydlet. Rok. Rok, během kterého se mě lidé v okolí ptali „Tak co byteček“ a já interně neměl odpověď jinou, než nepublikovatelnou.

Náklady: 
23 000,- první zedník
10 000,- druhý zedník
7 000,- třetí zedník
12 000,- materiál obklady
22 000,- stavební materiál

Sám jsem si: otloukl staré obklady, vyprostil starou vanu, odvezl a zlikvidoval starý bojler a staré litinové radiátory (240 kg), vysekal zbývající šlicy a zásuvky, vybetonoval podlahu pod dlaždice, usadil pouzdro na šoupačky do koupelny, umístil 2 traverzy jako překlady nad dveře, uklízel.

Dokončení elektřiny [ -8 měsíců]

Chuť mi vyspravili Boháček melody boys, kteří promptně na požádání opět přispěchali, zapojili a oživili elektrické obvody. Krásné nové zásuvky, vypínače, stmívače, jističe, to je krása.

Náklady: 25 000,- za práci a materiál

Malování [ -6 měsíců]

Nebylo pochyb, že toto musim zvládnout sám. Zednické práce nebyly dokonečné na 100%, takže jsem ještě jeden den (za statečné podpory Toma Hilla) musel lézt po stěnách jako krab,  šmirglem zahladit nepřesnosti, zatmelit nerovnosti a některé části kolem oken úplně dofinišovat.
Pár víkendů s válečkem, dva až ti nátěry primalexem nabílo a je to z krku.

Náklady: cca 2 000,- za barvu

Dveře [ -5 měsíců]

Dveře jsem potřeboval troje — vchodové, do ložnice a do koupeny (tyto do posuvného pouzdra). Hodil jsem to pod jednu střechu do Apokorku. Nabídka tak nějak v pořádku, sice zase nebylo na dřevo, takže běžná CPL imitace dubu, ale finančně to odpovídalo.

Rozčarování:

Drobné opravy byly provedeny, to bylo bez debat. Kliku jsem si vybral a v rámci oprav byla i nainstalována. Ovšem dementní zamykání posuvných dveří bylo okomentováno „no my za to nemůžem, co vyrobili v Německu, takhle my to dostaneme a to se zrovna vyrábí“ a rozčiluje mě dál.

Náklady: 45 600,- za vchodové dveře, pouzdro a dvoje dveře s obložkami

Sádrokartony [ -5 měsíců]

Nejdřív jsem si myslel, že do sádrokartonu uzavřu jen stoupačky vedle komína v koupelně, což se taky povedlo, nicméně jednoho prosincového dne jsem byl svědkem toho, jak krásně umí sousedka nadávat, takže izolace stěny dělící mě od špačkující metrnice byla nutností. Ještě nevim, jak to zabralo, ale deset centimetrů materiálu (i vaty) jí snad zastaví. Za to děkuju Rosťovi, bráchovi spolužačky Martiny, co mi zařizovala realitní servis.
Náklady: 9 000,-

Dokončení instalací [ -4 měsíce]

Další legrace na obzoru. Zedník udělal za svého působení díru do zazděné záchodové nádrže a při kompletaci rozvodů vody proteklo pár litránků stropem na chodbu pod koupelnou. Vysekat obkládačky, opravit, nalepit obkládačky. Instalatéři dělali co mohli, to je bez debat, ale každé dloubnutí do už téměř hotové koupelny je na škodu finálnímu vzhledu, spravované se nerovná původní.
Při dokončení byly zavěšeny radiátory, osazeny baterie, sanity, kohouty, plynové spotřebiče. Při výměně malého umyvadla za větší utržené další dvě obkládačky — pro jistotu, aby se to nepletlo.
Náklady: 110 000,-

Podlahy [ -4 měsíce]

Vzhledem k tomu, že stropy jsou rákosové a vysypané škvárou, nelze do nich lít beton. Praxe v obdobném bytě prověřila, že takový strop se po vybetonování prověsí. Takže po konzultaci s odborníkem z Apokorku jsem se rozhodl zachovat stávající vrzající latě, nechat zpevnit přišroubováním 22 mm OSB desek a položit laminátovou plovoucí podlahu Balterio. Tato metoda zafungovala, akorát kdyby bylo více peněz nazbyt, zvolil bych dřevo, které je méně hlučné a hřeje. S prací firmy jsem byl ovšem maximálně spokojen.
Náklady: 40 000,- za 30 m2

Plyn [ -3 měsíce]

Zcela novou záležitostí pro mne bylo vyřizování plynofikace. Schválené stavební povolení jsem již dostal při koupi bytu. První tedy bylo potřeba vyrobit rozvody do bytu. Za druhé je potřeba podat žádost o připojení k distribuční soustavě. Na základě té se podepíše smlouva o připojení k distribuční soustavě. Revizní technik poté zkontroluje těsnost plynového vedení a připojených spotřebičů, sepíše revizní zprávu, ke které potřebuje schválené stavební povolení, smlouvu o připojení k distribuční soustavě a revizi kouřové cesty. Na základě revizní zprávy se na plynárnách podepíše smlouva o odběru plynu v domácnosti a namontuje se plynoměr.
Bohužel 20 kW kotel mám ve velmi malé koupelně, kde objem prostoru neodpovídá výkonu tohoto spotřebiče, takže je zapotřebí ještě odvětrání 20×10 cm u stropu do předsíně a stejný otvor u země na přisávání spalovaného vzduchu rovněž do předsíně či kuchyně. To mi ale nikdo předem taky neřekl, takže další sekání do vymalovaných zdí..
Jelikož bylo stavební povolení vydáno ještě v roce 2007 před novelizací stavebního zákona, musel jsem si na místním stavebním úřadě vyjednat kolaudaci, která v podstatě spočívala pouze v předložení st. povolení, revizní zprávy revizního technika na plyn, revizní zprávy na komín a revizní zprávy na elektrickou zásuvku, do které je kotel připojen. Paní pak jen nakoukla jedním očkem, pochválila změny a bylo vyřízeno. Sakumprásk všehovšudy jen mírně otravné shánění razítek.

Náklady: 0,-
Sám jsem si: zanadával nad otvírací dobou zákaznických kanceláří RWE

Kuchyň [ -2 měsíce]

S kuchyní bych si býval nevěděl moc rady, i když myslím, že by to taky nakonec nějak dopadlo, ale nadšeně se do procedury zapojila spolužačka Ivča, která se těmito věcmi profesionálně zabývá, a u známých ve firmě HDV Velešín učinila zadání. Jak to ale u profíků bývá, nemohla dovolit žádný levný šancajk, takže ve finále se rozhodně nejednalo o levnou záležitost. Jednodušší to bylo o to, že jsem jen ukázal prstem na tvar a barvu skříněk, zadní desky, pracovní desky a odsouhlasil základní spotřebiče trouba + plynová deska + digestoř.
Montáž a dodání se sice protáhlo o dva měsíce a firma se ani nezmínila o tom, že měla ve smlouvě nějaké penále, že bych něco v kompenzaci zasloužil. Být v tlaku, tak už trochu křičim, ale po všech těch lapáliích mi to přišlo natolik nevýznamné, že jsem to nechal být.
Výsledek je rozhodně hezký. Prostoru je málo, ale za to nemůže kuchyňář. Potěší dojezdy šuplíků, odpadkový koš na třídění.
Rozčarování: Digestoř bez odtahu ven je úplně k ničemu, vyrábí pouze osvětlení a hluk.
Náklady: 79 000,- za linku a spotřebiče

Grande součet [té nula]

Okna 42 000,-
Zedníci, materiál, obklady 74 000,-
Elektřina 25 000,-
Malování 2 000,-
Instalace 110 000,-
Sádroš 9 000,-
Podlahy 40 000,-
Dveře 45 600,-
Kuchyň 79 000,-
Ostatní drobné náklady
(benzín, telefony, prezenty, materiál,
nářadí, příslušenství)		 5 000,-
   
Celkem  431 000,-

Slovo uzávěrem

Teď se asi předpokládá, že pronesu závěrečnou řeč, nějaký bonmot, ze kterého vyplyne pro čtenáře nějaké ponaučení. Takže helejte se — jestli jste na to sami, nemáte kolem sebe partu lidí, kteří dovedou pracovat skutečně dobře, za dobré peníze a spolehlivě, neradi se zabýváte reklamacemi a nemáte opravdu spolehlivý zdroj antidepresiv, tak radím — do něčeho podobného se nepouštějte. Ono se to strašně snadno řekne, že se dají nepovedené části prací reklamovat, že se dají řemeslníci hlídat a buzerovat, ale když vedle toho žijete aktivní život, zabýváte se dalšími dvaceti činnostmi, chodíte do zaměstnání a nemáte náturu dvanáctkrát denně telefonovat a pořád se s něčím někomu připomínat, tak prostě něco neuhlídáte. Zedníka, kterej je prolhanej, švorc a ještě nemožně nešikovnej, součástky, které fungují jen tak tak na hranici „by design“, předpisy, se kterými denně nepřicházíte do styku, pracovní postupy, o které se snažíte poprvé v životě.

K celému podniku jsem přistupoval s tím, že na základní věci si připlatím, aby byly pořádné a sloužily dobře — okna, podlahy, topení, kuchyň — a nechám práce udělat odborníky, ať se oni snaží, já že se budu zabývat vyděláváním peněz tím, čím umím já. Do prostých počtů ovšem vstupuje lidská blbost, lenost, neochota a fušérství, takže celé to nakonec padá na prosté větě „Všechno je to o lidech“. A je. S tím, že do něčeho tak důležitého, jako je bydlení, člověk nacpe zatracenou hromadu peněz, s tím se počítá. Když si pak ale výsledek obejde a na každém rohu vidí, že to mohlo být daleko lepší, kdyby se na to „odborník“ nevykašlal a nenechal ho ve štychu, přijde mu těch peněz trochu líto.

No ale je to hotovo, teď tam prdnu pár umělohmotných koberečků, umakartový stolek a může se vesele bydlet. Respektive vesele platit účty a složenky. Kvůlivá tomu jsem to vlastně dělal.

Fotogalerie

Appendix 1 — vybavení, nábytek

Když už je budování hotovo, obyčejně se zařizuje. Do bytu je potřeba vpravit takové ty nesmysly, jako skříně, nábytek, almary a podobně. Začal jsem tvrdošíjně trvat na nákupu těchto věcí v IKEA, do oka mi totiž padlo hned několik věcí z nabízeného sortimentu, tuze jsem se zaradoval, že nemusím složitě vybírat. V ostatních obchodech byl výběr natolik tragický, že jsem ještě děkoval za to, co mají doma všichni — švédský standard.

Co bych to byl za tragéda, kdybych vstoupil, zaplatil a odvezl, že? Nevím, jestli jsem si na to ještě nezvykl, že nic nemůže jít hladce, ale nechtěl jsem tomu věřit — vybrané věci (jmenovitě skříně s posuvnými dveřmi v obyčejném dřevěném dekoru) již v ČR nejsou k dostání. Zapátral jsem tedy po Evropě a uzřel Polsko, zemi známou výhodnými nákupy pro našince. Zásoby kýženého harampádí ve skladu byly dostatečné, ceny o bezmála třetinu nižší, tak proč se do nepříliš vzdálené Wrocławi nevydat?

Jen tak pro představu (druhý kvartál 2009): to co v ČR nakoupíte za 35 tisíc, dostanete u severních sousedů za 27 tisíc. Z Prahy je to 300 km, nafta tedy vyjde za osobní auto s přívěsem na nějakých 1200,- U pokladny se dá zaplatit běžnou platební kartou (Visa), ale pozor, typ Electron od Spořitelny má limit 40 tisíc a víc nepřidají ani na žádost (důvod změnit banku, tohleto).

Přípravy zahrnovaly:

No, a najednou to bylo tady. Pátek, den výjezdu. Povidám Dannymu, že maj všude otevřeno do 22h. Tak že prý vyjedeme ve tři, že to prostě musíme stihnout, i kdybychom jeli místo plánovaných 4 hodin (300km) třeba 5. Ještě jsem se podíval ráno na web, abych vlepil Danovi do ICQ otvírací hodiny.

Cesta se táhla, pátek odpoledne, tuhle nějakej trefik džem, támhle zase objížďka, někdy zastavit na vyvenčení, taky nákupní zónu jsme o kilometr přejeli. Cesta se protáhla na 6 hodin přesných. Přistáváme ve 20:59 na parkingu IKEA sklep Wrocław. Dovnitř a ven chodí lidi. Parkujeme, připravujeme seznam, jdeme ke vstupu. Je zavřeno, zhasnuto, nazdar. 21:00 konec pracovní doby.
Ano, je to tak. Wrocław otevřeno pouze do 21:00. Ač jsem si to ověřoval, blbě jsem se podíval.
Stačilo třeba neminout nákupní zónu.
Stačilo nezastavit na vyvenčení.
Stačilo nezdržovat se na hranicích vymetáním bordelu z přívěsu.
Stačilo nestát 20 minut v koloně.
Stačilo přijet o 120 vteřin dříve. Po šesti hodinách cesty.

Otočka na patě, za 14 dní second service.

Appendix 2 — lednice

Vybraná lednička Whirpool zakoupená přes internet vůbec nefungovala. Zmizelo z ní chladící médium, asi ho někdo vypil. Po 10 ti dnech reklamací a zjišťování závady přijel servis vyměnit kus za kus. Špatnou barvu ovšem. No a zkuste si to v létě doma dva nebo tři týdny bez chladničky a mrazáku.