Deníček

14.7.2013 Spontánní pneumothorax novinka

Třeba se bude někomu hodit popsaná praktická zkušenost se spontánním pneumothoraxem, jak jsem si ho dal už dvakrát já. Upozornění: pro snížení tragičnosti situace jsem nepřidal ani smajlíky, ani komické zvuky. Takový už je holt život.

15.5.2013 Jarní příroda

Mám toho na mysli hodně, ale všechen volný čas utrácím pobíháním po kopcích, stráních, borech, lužinách, údolích, loukách, polnostech, dolinách, stepích, mýtinách, skalkách, bažinách, slatinách, močálech, holinách, dubinách, bučinách, olšinách, jaseninách a všelikerém jiném terénu. Všechny myšlenky, a že jich přijde, tam také zůstávají. Nezapisuji, nenahrávám, nechávám plynout pořád pryč. Pozoruji, očichávám, ochutnávám, poslouchám. Zkouším zase číst přírodu - jsou to zážitky zdarma a běžně dostupné kolem mne. Stačí se kouknout, tuhle přes plot, támhle pod lopuch. Rostou.

26.1.2013 1. Karlovy narozeniny

​U příležitosti 1. narozenin kvásku Karla bych se rád ještě k šišoidnímu tématu jednou vrátil. Když jsem před rokem dal dohromady žito s vodou, nedohlédl jsem, jak daleko to dotáhnem. Tehdy šlo jen o zvědavost, jestli to skutečně začne bublat a jestli z toho jde uplácat bochník. Ten rok byl fakt pěknej a spoustu jsme toho zažili: někdy i třikrát týdně žhavíme (bezpočet uštknutí od trouby dvakrát za tu dobu vlastnoručně opravované), vyladili jsme konzistenci, vzhled, vůni i chuť Šumavy, zkusili jsme i tmavou variantu s praženými obilovinami nebo záparou, za vokurky a marmelády jsme rozdali spoustu živých odnoží díky kváskové seznamce, uspořádali jeden minikurz, obdarovali celé blízké okolí nevzhlednými zmetky, rozštípali jednu zadělávací mísu a zavedli vlastní cejchování pro obchodní značku Baking Bastards®.

Takže Karle, všechno nejlepší, jsi bezva kámoš!

20.12.2012 PF2013

8.12.2012 EIZO FLEXSCAN EV2436W

Docela dlouho jsem odkládal nákup placatého monitoru a pořád jsem si do posledního dechu udržoval bednu s motorem vzadu 21“ DELL P1100. Sloužil moc dobře, ale vysokými napětími namáhané CRT nevydrží věčně, a tak jsem se ho, starce, zbavil za minutu smrt.

S LCD monitory jsem doposud neměl moc dobré zkušenosti. Buď mě na těch cenově dostupných něco nesmírně iritovalo, anebo nebyly cenově dostupné. Teď se ale na trh začaly dostávat docela zajímavé kousky, které, zdá se, vyhovují mým požadavkům. Nejdřív jsem se podíval vlastním okem na Fujitsu P24W-6 LED (které bylo vypuštěno velmi potichu jako alternativa k o mnoho horšímu P24W-6 IPS) a velmi se mi líbil. Vlastně bych si ho i býval koupil, kdyby v ten samý moment nepřišlo do nabídky EIZO se svým 24“ EIZO EV2436WFS-BK (černý). Koupil jsem si za € 2,50 přednostně recenzi na PRAD.DE a podle výsledku SEHR GUT jsem do toho praštil. A jsem spokojen. Moje požadavky byly splněny a zde je všechno, co mě na něm baví:

• Cena do 10.000,- bez DPH
• 24“ 1920×1200 (16:10)
• homogenní a věrné barvy, fotky vyvolávám v Lightroomu bez pocitu, že bych něco kazil, ani jsem neprováděl žádné seřízení
• příjemná interpolace nižších rozlišení (DVI)
• nebzučící zdroj
• decentní vzhled
• možnost vypnout LED kontrolku
• velmi podrobná uživatelská nastavení R,G a B kanálů, nastavení saturace a teploty
• automatické stmívání podle množství světla na pracovišti
• automatické vypínání, když nikdo není před monitorem
• robustní polohovatelná noha, pivot (otočení o 90°)
• DSUB, DVI, DisplayPort
• neuvěřitelně nízká spotřeba: v noci při ztmavení jen tak při pročítání internetu 11 W, když si přes den trochu přisvítím, tak 20 W (to je docela fajn oproti CRT 120 W)
• možnost si ztmavit obraz až do úplné tmy
• filmy, hry a televizor bez nějakého nepříjemného zpomalení
• nic mě na něm neštve, vlastně jsem ho jen vybalil z krabice, zapojil a používám

Qwertius Semiomniscientní doporučuje.

PS: jeden nedostatek přeci jen spatřuji, ale všiml jsem si ho až po týdnu používání: ve spodní třetině je obraz více do žluta. Ale rozhodně mě to nerozrušuje. Jen si říkám, proč to výrobce neodladí, není to vada kusu.

PS2: recenze na Svethardware.cz

13.11.2012 Houbová sezóna

Zcvokl jsem se do hub. Je pravdou, že již jako malé nedochůdče jsem plynně citoval latinské názvy produktů fruktifikace mycelií, ale pak jsem toho na mnoho let nechal, všechno úspěšně zapomněl, a teď se to zase učím všechno znovu. Houbaření stojí za to, i když domů donesu jeden jediný oschlý klobouk babky, mám toho na kartě z foťáku plnou nůši. Svět boletů, rusul, amanit a laktáriů je nesmírně pestrý a co si budeme nalhávat — oproti hmyzům nikam plodnice neutíkají ani neodlétávají.

Ta zajímavější část sezóny teprve začíná. V létě bylo sucho a ve středočeském kraji aby jeden hledal s NASA radary. Září a říjen přinesly bohaté úlovky a zajímavé druhy. Za listopad už by bylo také splněno (šťavnatky, opeňky, penízovky), uvidíme, co přinese prosinec až březen. Nemůžu se dočkat! Houbaření zdar!

27.10.2012 Piccolo neexistuje!

Ač zařeknut, že na dalších webových stránkách již pracovat nebudu, nespatřuji někdy jiné možnosti, než své předsevzetí zbořit a nastartovat něco nového, co cítím téměř jako povinnost. S Adamem a Zdendou z Kávového klubu jsme dali dohromady myšlenku, know-how, peníze a chuť vymýtit jednou pro vždy pochybnosti o tom, jak má který kávový nápoj vypadat a jak se vlastně věci ve světě kávy pravými jmény nazývají.

Je mi tedy potěšením vás všechny pozvat ku čtení této malé kávové encyklopedie, která bude rozhodně ještě růst a nabírat nová a nová hesla ke zpracování. Pamatujte — PICCOLO NEEXISTUJE!

20.10.2012 FB blok

Vážení a milí, pokud se někomu z vás zdá, že jsem se zase v rámci nějakého divného sociálního pokusu vypařil z Facebooku, tak vás vyvedu z omylu: účet mi byl zablokován a tudíž veškerý můj obsah, moudré filosofické texty, vtipné glosy a fotografie hodné cen na World Press Photo, jsou takříkajíc ve stoupě.

Zatím to vypadá tak, že jsem (vědomě) porušil jedno z pravidel — používat občanské jméno. Na toto pravidlo nepřistupuji nikdy (viz můj mini článek) a proto pokud se nepodaří účet reaktivovat nějakým figlem (naskenovaný řidičák Profesora Qwertiusa), peču na celý Facebook. A o to víc možná pokvete zase tenhle můj osobní web.

Doplnění: falešný doklad rozlítil adminy natolik, že provedli definitivní blokaci, tudíž jsem zase zpátky o něco svobodnějším. Pokukuji po knize Moneyless Man, aneb jak se vyvázat ze všech systémů.

16.7.2012 Xylodezintegrator

Vždycky mě to táhlo k rozbíjení dřeva na kousky, už jako malý profesoříček Qwertius jsem na chatě mydlil tupou sekyrkou do špalíků a zásoboval místní Petry palivem. Za tu dobu, co jsem povyrostl, se nic nezměnilo. Mydlím do toho pořád se stejnou chutí a zbožňuju to moderní fungující nářadí, které si dnes může i průměrný Středočech pořídit. Tohle berte jako zcela regulérní nabídku: Povaluje se vám na chalupě spousta dřeva, které byste potřebovali nadrtit a srovnat? Vytápíte rodinný domek krbem či kondenzačním kotlem a trpíte tulení nemocí? Pište, volejte. Za pomoci kousavce Stihl 230 a vrahomlatů Fiskars X17 a Fiskars 2400 provedu. Zn.: Dohoda jistá.

6.7.2012 Prague Show Radio

Nad stavem českého éteru na FM vlnách už nemá vůbec smysl ani lát, ani lomit rukama, vše o pověstném kulturním a estetickém dnu bylo řečeno. Dna už totiž bylo dosaženo a rádia pochopila, že s úrovní lze jít i do sklepa.

Pamatuji si ještě časy, kdy na Evropě 2 byl vtipný Roman Holý, Vít Pokorný, Luděk Hrzal a další hudbymilovní moderátoři a dramaturgové, v porevolučním uvolnění si mysleli, že kulturu lze skrz rádiové vlny šířit mezi lid, že se budou vysílat třeba unplugged koncerty. To vše už dávno zemřelo a jak správně poukázal Laco Deczi — dnešní produkce už není dávno směřovaná na hudbu, ale jen na zpěv. Každý zpívá. Vše okolo je jen zvuk a ještě k tomu blbě a nahlas smíchaný, čemuž se říká Válka hlasitosti.

Naštěstí ovšem máme možnost skrz internet dostat se naprosto ke všemu a tudíž jsou rozhlasové stanice úplně pasé (včetně Českého rozhlasu — odstátnit!!). Kdo si jimi nechá obrušovat svoje mozkové závity, nechť tak činí. Já nelituji času, kdy si něco hledám, a o novinkách s přáteli diskutuji, zkouším, naslouchám.

A proč to celé píšu? Protože mě velmi potěšila elektrofonická rádiová online stanice, kterou naladím tehdy, když nemám příliš buňky na to sestavovat při domácím úklidu a pečení nějaké playlisty. Tou stanicí je Prague Show Radio - tam má posluchač možno vyslechnout staroškolské funky, disco, blues, a jako úlitbu bohům i pár těch provařených popových vatovců (aby se neřeklo). Ani jediné slovo moderátora, ani jedna reklama, prostě jen proud fajn šlapajících groovů. Zkuste.